Při mých experimentech s AI a vibecodingem jsem si napsal terminálovou aplikaci. Díky pravidlům v instruction files se mi z kódu automaticky generuje README.md se všemi příkazy a parametry, průběžně se rozšiřuje --help a nad tím vším se samo skládá TUI rozhraní (Terminal UI, tedy grafické rozhraní pro terminály).
AI tady v praxi funguje jako UX/CLI kompilátor – ze záměru a struktury chování aplikace vzniká dokumentace, nápověda i rozhraní. TUI však zní skoro jako oxymoron – proč roubovat do textového rozhraní principy grafického UI?
Připomnělo mi to časy M602 (souborový manager), kdy cílem UI byla primárně efektivita, ne grafický efekt. Baví mě kombinace příkazové řádky a generátoru UI — přijde mi, že tak dostávám to nejlepší z obou světů (CLI i GUI). Dá se to provozovat v Dockeru (video vzniklo spuštěním v Podman kontejneru) i vzdáleně přes SSH (PuTTY, OpenSSH). Klávesové zkratky, ovládání bez myši, žádná „šmudlátka“.
Pro experimenty s AI, případně jednorázové nebo interní tooly, mi to přijde jako překvapivě silná varianta.
Jen nostalgie, nebo návrat k efektivnějšímu způsobu práce? Zajímá mě váš pohled.
TUI si třeba najde cestu k srdcím zatvrzelých linuxových guruů 🙂
